“Čau draku, můžeš běžet? No jasně, pošli mi k tomu nějaký notičky, nastuduju to, nebo zase Sádlo uhraje na té Šumavě další body do tabulky pravdy.”
Asi tak proběhlo pozvání do elitního týmu “Smažené banan B”, který z půlky tvořil hvězdný Danny. Vyrážíme tedy začátkem listopadu na druhý konec republiky do Vyššího brodu, bojovat o medaile na mistrovství ČR v horském OB. Pro oba je to premiéra v hlavní kategorii HH. Formu jsme měli, hlad po úspěchu taky nechyběl a když jsme v pátek večer slavně našli ubytování v chatkách á la papírová krabice a do rána neumrzli tak jsem mohli vyrazit měřit síly v sobotní epatě, která začínala tradičním scorelaufem. Ten volíme stejně jako největší favorité, Bořanovo sádlo, ale Klacky.cz ho proběhli ještě o něco rychleji, takže na první občerstvovačce jsme prakticky na dohled a závod konečně začíná! Nezačínáme žádnou bezhlavou stíhačku, do cíle zbývá dobrých 15km, takže jdeme hlavně na jistotu a po čuchu, což nám v dohledávkách velmi pomáhá. Spolupráce v naší dvojici byla bezproblémová, Danny hlásí kódy, popisy a hlídá zadní vrátka, já čmuchám v dohledávkách a nesu pití. Postupně dobíháme Klacky.cz a po midlovaté části u druhé občerstovačky přichází zásadní a poslední volba, kterou probíháme s absolutní jistotou a dobíháme i Bořanovo sádlo. Necháváme je ale běžet a jdeme si vlastním tempem, přece jenom jsme pořád v polovině a dohnat 1′ na 30km není takový problém. Zvlášť, když ještě dobře zregenerujeme při koupeli ve Vltavě a Butcherovském protahování.
Neděle ráno už nevypadá tak příjemně jako sobota, chlad a déšť. Do závodu vybíháme minutu za vedoucí dvojící, za náma s obdobnou ztrátou Klacky.cz. Očekáváme poctivý boj až do konce. Zatím co Klacky.cz jsme od startu neviděli, Bořanovo sádlo hned na 2. kontrole a pak až na první občerstovvačce. Do té doby jsme se nikam nehnali a snažili se šetřit síly na konec závodu a především si užívali luxusních bažin a skal, kterých bylo všude přehršle. Bohužel na 9. kontrole nezvedáme hozenou rukavici a děláme zbytečné chyby (10. a 11. kontrola), takže naše soupeře zase ztrácíme, ne však naši víru v jejich poražení. Na druhé občerstvovačce jsem prý kousek za nima, tak se začínáme snažit a po chybě Sádla na 16. kontrole je znova dobíháme, teď už ovšem řádně vyčepaní a s nastupujícím žaketem. Nabíjíme poslední gel a snažíme se o nemožné, jenže běžíme akorát do chyby asi o 50m výš než bylo potřeba a to byl náš konec. Do cíle dobíháme už na konci sil se ztrátou asi 5′. 2. místo je pro nás ale uspokojivým výsledkem, premiéra vyšla na výbornou. Za rok to zkusíme znova!
One comment