Hrubý styl

K následujícímu zamyšlení o stylu běhu mě dovedl závod ze série Chlapáků (letos v září a od té doby je tento článek rozepsaný). Běh AZ Ekothermu, 8,2 km – 230m převýšení, podložka převážně zpevněné lesní cesty. Konkurence se sešla velmi dobrá a bylo jasné, že se pujde hodně rychle. Šumperští atleti jsou čím dál lepší a porazit je, stojí čím dál víc sil. Ale při takovém běhu to na síle závisí vlastně úplně nejméně. Důležitý je styl!

Každý, kdo si srovná styl běhu rozeného atleta a orienťáka musí vidět, že tam není něco v pořádku. Těžký krok přes paty a tím pádem zbytečně dlouhé kroky, různě pokřivený postoj a tak dále. Všechno souvisí se vším a když jde o pohyb, jeho efektivitu a maximální výkon, tak to platí dvojnásob. O správném běžeckém stylu si můžete přečíst v mnoha publikacích ať už odborných či populárních, ale teorie je pouze množina odborně a vhodně seřazených slov. Pokud chcete sami na sobě testovat styl běhu, musíte zahodit všechny předsudky a zažité postupy a otevřít se vlastní sebereflexi.

Každý má svůj styl a někdo prostě běhá jako tank a někdo jako laňka. Kdo má ale vysoké běžecké cíle a běhá jako tank, pracovat na svém stylu musí. Můžete trénovat sebevíc a stejně nebudete schopní běhat jako jíní, kteří trénují méně, ale za to efektivně. Mantrou celého tohoto článku je správná efektivita běhu. Já sám určitě nemám nejefektivnější styl a proto na něm pracuji už pár let a dál přemýšlím co všechno se skrývá za hranicí ideálního (dokonalého) běžeckého stylu.

Jsou určité pohyby a činnosti, které si hlídám a soustředím se na ně. A zrovna při zmíněném Chlapáku se mi podařilo udržet se v ideální rovině téměř celý závod. Abych měl dostatek paliva pro svoje tělo soustředím se na dýchání – nádech nosem, výdech pusou (v podstatě jde o nádech nejdřív do bránice a pak do plic – fyzioterapeuti to nazývají dechová vlna nebo tak nějak a při větší snaze toho jde samozřejmě docílit nádechem pusou). Při nádechu nosem jsem schopný se více nadechnout do celých plic a využít tak celou jejich kapacitu. Často používám toto dechové cvičení jak před závodem na rozdýchání a roztažení plic tak i při samotném závodě, když si potřebuji odpočinout a zklidnit se. Samozřejmě když se vědomě nekontroluji, dýchám pusou. Samo o sobě to zní jednoduše, ale zkuste si při rychlém tempu nádech do bránice, pokud na to nejste zvyklí bude to pro vás nepříjemné a navíc jak jsem už zmínil výše všechno souvisí se vším a pro takové dýchání je důležité mít v dobrém postavení hrudní koš a hlavu = neblokují se žebra a plíce se mohou rozpínat do svého maxima.

Postavení hlavy je důležité pro správné držení těla – moje pozorování mi naznačují, že když mám hlavu vzpřímeně a lehce zasunutou bradu (vůbec to neznamená zakloněnou hlavu, to je naopak vysoce nežádoucí – působí to jako brzda), můžu lépe hýbat pažemi – pohyblivost ramenního kloubu a také se mi lépe dýchá – hrudní koš se může více roztáhnout při nádechu. Samotná pozice ramen se také zlepší a o to víc je důležitá! Při odrazu vznikají v těle rotace a pohyb protilehlé paže k odrazové noze právě tuto rotaci minimalizuje – možná že ji dokonce proměňuje v dopředný pohyb. To znamená lepší využití energie vložené do pohybu – jinými slovy efektivní pohyb. A jaká je ta pozice ramen? Jde o to aby se paže hýbaly pokud možno jen v ramenním kloubu a horní část trupu se nevytáčela. Takže mít obě ramena ve stejné výšce a posazené dozadu. Pokud nemáte dostatečně silné mezilopatkové svaly, tak se do této pozice budete dostávat těžko. Já sám s tím mám velký problém. Důležitý je také samotný pohyb paží. Pro vytrvalecké závody jsem si vymyslel takovou teorii o tom, jaký je ideální pohyb paže. Kdybyste vytvořili kružnici se středem v ramenním kloubu a poloměru délky vaší pažní kosti a ta by byla natočena svou osou ve směru pohybu, dostanete prostor, ve kterém by se měla ideálně celá paže pohybovat. To znamená, že musí být ohnutá v lokti tak, aby se vešla do této imaginární kružnice. Je-li mimo ní, dochází dle mého ke ztrátám energie dopředného pohybu. O věrohodnosti této teorie jsem nedělal žádný výzkum, je to pouze pocit, který jsem za léta běhání získal.

O dalších fyziologických faktorech běhání příště – např. o rotaci v chodidle, zvrtnutých kotnících.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.