Hrubý styl II

Už se zase stmívá. Na okenní parapety dopadají drobné sněhové vločky a nevýrazný poryv větru si hraje s přilehlými větvičkami špatně zastřiženého živého plotu. Naštěstí dny se začínají citelně prodlužovat a skromná sněhová pokrývka odsouvá počátky zimní švédské deprese na později. V rohu stojí opřené kameňačky, na lepší zboží nemá smysl pomýšlet. Běžec se stává během ne lyžováním, ale stejně je ještě večer proženu. Nevyužít tratě blížícího se MS v lyžování by byl sportovní hřích a já do kostela nechodím, takže bych se neměl komu vyzpovídat.

Od posledního článku o běžeckém stylu uběhla dlouhá doba. Převést zkušenosti do verbální podoby není lehké, čas od času přemýšlím nad vhodnou konstrukcí svých myšlenek, ale ne tak často, abych chrlil článek co týden a s každým dalším tréninkem/soustředěním se moje zkušenosti trochu mění, některé se mi potvrzují, jiné zase vyvracejí. Posledním ryze objemovým soustředěním byl kemp s Morou na ostrově Gran Canaria – dlouhé laufy v kopcích mi poskytly opravdu spoustu času na soustředění se na běžecký styl.

Co se mi v poslední době potvrdilo je souvislost zvrtnutých kotníků a délky běžeckého kroku. Druhou důležitou skutečností je postavení pánve. Minule jsem skončil u pohybu pažemi tak se posuneme o kousek níž, právě do oblasti pánve a bederní páteře. Skutečností je, že znám spoustu lidí, kteří mají při běhu přehnaně prohnutou bederní páteř. To může způsobovat spoustu problémů, ale hlavně to má neblahý vliv na efektivní běžecký styl. Kolikrát jsem slýchal při návštěvě fyzioterapeuta: „podsaď pánev“ a pak se snažil ten podivný pohyb pánví napodobit a myslel si svoje – tohle je kravina. Teď ale vím, že právě pánev v této pozici, nebo jí velmi blízké, umožňuje mnohem větší rozsah pohybu v kyčli. Pro běžce to znamená, že může dát koleno výš, prodloužit krok a přitom zachovat správný dopad chodidla kolmo pod těžiště. Není to ovšem samozřejmostí samo o sobě, pro kvalitní rozsah pohybu v kyčli je nutné mít dobře protažené svaly na přední straně stehna. Mít tady zkrácené svalstvo je velký kámen úrazu. Po fázi odrazu, kdy dostáváte koleno před tělo, ohýbáte nohu v koleni, při zkrácených svalech na stehnech není tento pohyb v jedné ose, ale dochází k vytočení kolene, kotníku a hlavně ani nebudete mít akorát dlouhý krok k vašim fyzickým předpokladům. Tohle se změní, když prohnete bederní páteř – zvětší se rozsah pohybu nohy po fázi odrazu. Dá se to dobře otestovat při běhu z kopce. Takže prohýbáním bederní páteře nahrazujeme nedostatečné protažení stehenních svalů. Co se stane, když dostanete pánev a bedra do správné polohy? Samozřejmě se přiblížíte k žádoucímu efektivnějšímu pohybu. Váš krok bude ideálně dlouhý k vašim tělesným proporcím.

Důležitý je dopad chodidla kolmo pod těžiště těla. Proč je to vhodné? Je to první fáze odrazu. Právě v tomhle místě jste schopni maximálně využít pružnost klenby chodidla a elasticitu achilovky. U atletů je žádoucí co nejkratší kontakt chodidla s povrchem – u orienťáků je často tento dotyk chodidla s povrchem velmi dlouhý. Samozřejmě, v lese není možné běžet jako atlet a pak je náš kontakt s podložkou delší, ale může být také minimalizován na nejnutnější dobu. Dopadá-li někdo na patu a poté přechází přes chodidlo do špičky a pak se odráží, nevyužívá svou klenbu jako pružinu, což je špatně. Ideálním je dopad mírně přes malíkovou hranu, potom hned dotek kloubem palce – v této fázi může klenba dobře zapružit (pata se lehce dotkne země, ale nepřenáší se na ni váha). A dostanete-li se do této pozice pod vaším těžištěm dodáte tělu nejvíce energie pro dopředný pohyb. Pro ilustraci, mít příliš dlouhý krok může působit jak brzda, kdy dopadnete na celé chodidlo, ale klenba nepruží, takže do dalšího odrazu musíte vložit o to víc energie = neefektivní pohyb. Dopadem pod těžiště těla, také snižujeme možnost zvrtnutí kotníku, což je pro orienťáky velmi podstatné.

V minulém článku jsem zmínil rotace.. další typ rotace obvykle pozoruji na chodidle. Při odrazu vytáčím dovnitř patu a tím i koleno ven. Tento nešvar bude spíše souviset s nedokonalostí kotníku a klenby chodidla, která nefunguje přesně jak má. A možná dost pravděpodobně s špatně zapojenými svaly celé nohy. Odstranit tuto rotaci není lehké, chce to velké soustředění a dbát na každý krok. Automatizace tohoto pohybu bude trvat ještě dlouho. Zatím jsem se dostal do fáze, kdy mě bolí klenby na obou chodidlech, což může být špatné i dobré, ale hlavním indikátorem zlepšení jsou mizející otlaky/ztvrdlá kůže na více místech.

Také jsem minule slíbil něco o zvrtnutých kotnících – dobrý běžecký krok, by měl minimalizovat šanci na zvrtnutí, ale náhoda je blbec, však to znáte. Na léčení zvrtnutých kotníků jsem odborník, takže doporučuji, co se mně osvědčilo a to nezačít běhat dřív než vás kotník přestane bolet. A jedna praktická poučka na závěr: žádný tejp není silnější než zdravá šlacha.

Na běžeckém stylu se vyplatí pracovat, zmíněné prvky běhu jsou dle mých zkušeností ty nejdůležitější. V životě každého sportovce to však není jen jediná důležitá část. Dalšími motivy mohou být time management nebo vhodná strava.

.. skrze živý plot jde ještě vidět na zahradu domu pana domácího. Zvířený prašan usedá na huňatý kožich místní šelmy, která se zájmem pozoruje odlétajícího ptáka. Ladným krokem s přirozenou lehkostí se po chvíli vydává za dalšími pachy švédského předměstí. Casper, strakatý kocour, je mým tichým společníkem ve švédském dobrodružství.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.