Standard

Téměř na den přesně. Ono dvouleté neblahé výročí legendárního tréninku s Milošem, který ho tehdy poslal jako náhradníka MS, bylo málem zopakováno ve stejném stylu. Psal se 26. červen 2013 a ladila se forma na MS ve Finsku. Slunné odpoledne lákalo k proběhnutí. Chtěl jsem tehdy jít na asfalt podél Svratky, ale Milda mě přemluvil, ať s ním jdu do terénu, dát 6×4′. Nemusel jsem se dlouho rozmýšlet, prostě kvalitní trénink a tak jsme vyrazili. Chybělo 30″ do konce 6. čtyřminutovky, když jsem si zvrtnul kotník.

Ale nepředbíhejme událostmi dávno minulými a podívejme se na aktuální sezónu. Závody posledních týdnů měly v mé podání průběh sinusoidy. Nejdříve byl na pořadu SP v Norsku a Švédsku. Výsledkově podprůměrná účast z mé strany. Ovšem na longu jsem si nakopnul palec u nohy takovým stylem, že jsem byl nakonec rád vůbec za účast na sprintu a middlu. Velké plány ve velké konkurenci a náročném terénu přišly vniveč. Ale propadák to, dá se říct, nebyl. Jen jsme dle Šéďových slov zase dělali kompars – teda kromě něho samozřejmě, aspoň na longu. A poslední poznámka k SP – SI air dle mého není vhodný pro sprint a to nejen proto, že je nedokonalý, ale hlavně díky tomu, že v ním mizí zásadní část sprintového výkonu v podobě častého zastavování a rozbíhání a také změny směru. S SI air už často volíte postupy tak, abyste jen proběhli kolem kontroly a pokračovali ve stejném směru bez zastávky.

Nakopnutý palec se hojil vcelku rychle a tak jsem neměl obavy o další závodní víkend, kdy byla na programu Jukola. Jedním slovem úspěch. Nový PB pro IFK Mora – 7. místo. Bylo mi ctí se o tento výsledek poprat na posledním úseku. Že jsem před pár týdny postrádal motivaci k závodění? Tak na Jukole jsem jí měl zase až moc. Zřejmě samotná atmosféra takového závodu dokáže dělat zázraky a vybudí k velkým výkonům. Na svém úseku jsem začal slušně. Dlouho jsem neměl závod tak dobře pod kontrolou jako tady. Bohužel jen do půlky tratě, pak přišly 2 chyby a já jsem spadl z průběžného 1. místa na úseku až na výsledné 14. Pro mě osobně samozřejmě pokažený výkon, ale v celkovém součtu a navíc umocněný vítězným finišem nad Leonidem Novikovem a Timem Sildem, se vlastně nic nezměnilo a velký úspěch byl na světě. Moje pozice na sinusoidě stoupá.

Následuje MČR na krátké trati. Terén kolem bývalého dolu Eduard byl pěkný. Hlavně tedy rychlý a chyby z rychlosti rozhodovaly závod. Před finálovým startem jsem si připomněl loňské mčr na klasice, kde jsem v podobné formě totálně propadl a tentokrát udržel nervy na uzdě a vyrazil do lesa jistým krokem zkušeného závodníka. Kontroly na mě vyskakovaly samy, kilometry ubíhaly a můj pocit, že jsem v lese úplně sám a moc dlouho na to, abych se rval o medaile, rozpustilo hlášení na diváckém průběhu. Vedu o 18″, to je dobré. Teď hlavně v klidu a neudělat chybu. Vyšlo to a tak můžu být spokojený. Dostal jsem se tedy teď na vrchol oné sinusoidy? Vypadá to tak, ale pravda je trochu jinde. Ve skutečnosti jsem vrchol už překonal. Při seběhu na 10. kontrolou jsem si zvrtnul kotník a to i přes festovní tejp. Co nadělám, vzdávat se nebudu, chvíli pokulhávám a za pár minut už běžím zase svým tempem. Má to ovšem neblahé důsledky. Kotník bolí a je výrazně oslabený a mě čekají nominační závody na MS.

Píše se 24. červen 2015. Podmračené dopoledne v České Lípě hrozí letním deštíkem a dráhu, kde máme bojovat o body na 3km testu okupují děti z prvního stupně, s nimi nekompromisní učitelky a ještě více neoblomný správce areálu. Nakonec ale můžeme vyběhnout s plánovaný čas. Kotník na dráze samozřejmě nebolí a čas 8:45 (podle optického systému RNtiming 8:44,7) mi zajišťuje dalších 6 bodů do tabulky pravdy. Ovšem čekala nás ještě druhá část dvojboje a to middle v Kytlici. Vzadu v hlavě mi bije strach na poplach. V tomhle terénu prostě nemůžu běžet uvolněně, vždyť každý krok bude jen dalším velkým štěstím, že jsem si nezvrtnul již tak dost oslabený kotník. Mapově první polovinu trati zvládám, ale je mi jasné, že ztrácím fyzicky, prostě se bojím běžet rychleji na těžké podložce. Po výměně mapy ale vysekávám výstavní chyby a to hned 3 za sebou a propadám se téměř na konec průběžného pořadí. „Sakra doběhl mě Ňuf o 3″, musím ještě zabrat a trochu mu utéct“ probleskne mi hlavou, když po minutě absolutní nejistoty razím 13. kontrolu. Udělám 3 rychlé kroky a klečím na zemi. Právě jsem se dostal zase na nejnižší bod sinusoidy. Kotník podle očekávání nevydržel. Není to smrtelné zranění, ale pokračovat v závodě a riskovat další natažení vazů by bylo zbytečné. Stejně tak běžet long další den.

Můj plán běžet letos na MS long tedy padá… Tak za rok znova. Taková standardní hláška v mé neoblíbené, ale časté situaci. Letos mě to ovšem nestojí účast na MS, ale jen několik dní volna. Volna, které můžu využít na znovuobjevení předchozí tělesné i duchovní harmonie.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.