Sezóna 2017

Ve většině svých předchozích příspěvků, když jsem se zrovna nepokoušel o slohové cvičení, jsem hledal příčiny nepovedených závodů. Ačkoliv se většina mých chyb neustále opakuje, díky zkušenostem posbíraných za cca 10 let systematického tréninku se jejich délka trvání výrazně zkrátila. Opakoval bych se, kdybych měl detailně analyzovat výsledky z letošní sezóny, akorát by se dalo psát o jiných číslovkách pořadí než v předchozích letech. To a má literární lenost zapříčinily roční příspěvkový výpadek. Ovšem dnes končí tréninkové období a tak by možná Vás, mé věrné čtenáře, zajímalo kolik hodin a kilometrů tréninku jsem letos zvládl.

Průběh tréninkového roku můžete vidět na obrázku níže. Ideální hodnoty 1. – 6. cyklu kazí pouze nemocí způsobený výpadek ve 4. cyklu. Objemy to celkově nejsou vysoké, ale jak je mým zvykem, snažím se pracovat s kvalitou více než s kvantitou. Tento zmíněný blok položil dobrý základ pro závodní sezónu. V ní už nejsou tréninkové objemy nikterak závratné, jde spíše o udržování se v tréninku a nepodlehnout syndromu dovolené – kontinuita je významný činitel v delším časovém horizontu tréninku. Celkový součet za uplynulý tréninkový rok je 422h/3047km.

Srovnání po tréninkových zónách také nepřináší žádný zásadní milník v mém tréninkovém vývoji. Zóna 0 obsahuje posilování ve fitku a běžecké koordinační cvičení. Je to jeden ze základů mého tréninku, neboť se dlouhodobě snažím o maximální efektivitu pohybu. Zde by snad mohl pozorný čtenář hledat návod na výkonnostní posun, který jistě v mých běžeckých objemech hledá pouze marně.

Když se ale podívám do pozadí letošního tréninku, mohu zmínit jednu velmi zásadní věc a tou je přechod na profesionální úroveň. Být zaplacen za běhání, je velmi příjemná situace, v níž můžete opravdu dělat jen to, co vás baví. Velmi si této příležitosti vážím a dělám vše proto, abych i nadále dobře reprezentoval. Tento přechod mi umožnil soustředit se 100% nejen na plnění tréninkových plánů, ale hlavně na odpovídající odpočinek, aby tělo mohlo všechny tréninkové jednotky důkladně vstřebat.

Dost ale ohlížení zpět, teď je důležité podívat se před sebe a vyjít vstříc novým cílům, které už dostávají v dáli letmé obrysy. Tyto obrysy mají fyzický charakter a mysl zmámená fantasií by si je mohla představit jako ostré horské hřbety vystupující z mlhy nevědomí. Těchto hřbetů je tam hned několik a každý symbolizuje jiný závod, všechny ale obsahují tu stejnou příměs specifičnosti – zdolat je bude fyzicky velmi náročné. Jak SP v Lotyšsku tak i kemp po finále SP ve švýcarském Ticinu nám ukázali, co bude rozhodující parametr (ne)úspěchu na MS a ME. Je jím právě zmíněný fyzický charakter terénů.

Před všemi výše zmíněnými hřbety však ční jeden mnohem menší, za to jeho kontury jsou jasně zřetelné a dalo by se říct, že i s mytickým nádechem. Obsahuje stejnou příměs běžecké náročnosti, ale je prakticky na dohled. Tento brutální běžecký test prakticky odstartuje mou přípravu na zdolávání vzdálenějších cílů. Bez přípravy, bez ladění, bez znalosti se poprvé vydám na trasu Velké Kunratické. Už za 2 týdny.

Možná, že další článek nebudu psát až za rok, no uvidíme… a jak jste letos trénovali vy? Máte naběháno víc než já?

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *