Kauza: plzeňský sprint

“Čím delší plot tím lepší sprint!” dalo by se říci s odstupem a velkou porcí nadsázky po sobotním závodu Českého poháru ve sprintu, který byl zároveň zařazen i do WRE.

The Sprint profile is high speed. It tests the athletes’ ability to read and translate the map in complex environments, and to plan and carry out route choices running at high speed. The course must be planned so that the element of speed is maintained throughout the race. The course may require climbing but steepness forcing the competitors to walk should be avoided. Finding the controls should not be the challenge; rather the ability to choose and complete the best route to them. For example, the most obvious way out from a control should not necessarily be the most favourable one. The course should be set to require the athletes’ full concentration throughout the race. An environment that cannot provide this challenge is not appropriate for the Sprint.” [IOF, 2018]

Na úvod cituji IOF competition rules, aby bylo jasné, jak má sprint vypadat podle mezinárodních standardů. Z popisu sprintu bych vybral jako podstatnou část tu, kde se píše o rychlosti, respektive o udržování tohoto elementu během celého závodu. Sobotní sprint samozřejmě skýtal rychlé pasáže. Daly by se ale bez debat nazvat i dlouhými přeběhy, protože kritická část mapy s umělým plotem skrz celý most v kombinaci s horší čitelností mapy a kolizí tisku tratě s dotiskovými symboly (i neprořezaná kolečka kontrol), zapříčinila v mnoha případech zpomalení/zastavení v řádech desítek sekund. Negativní dopad na průběh závodu to má z více hledisek:

  • Díky dvěma úrovním a smyčkám, vytvořených umělým plotem na mostě se nedalo jednoznačně v závodní rychlosti určit, která z variant je lepší.
  • Často si pod tlakem závodník vybere jednu z variant, kterou zrovna odhalí, ale o její výhodnosti rozhoduje jen náhoda. Souvisí to úzce s dalším bodem.
  • Přílišná komplexnost nutí závodníka stát na kontrole a důkladně mapovat postup, kde na něj číhá rovnou několik kritických míst a může se lehce stát tykadlem pro závodníka startujícího o interval za ním.

Dále je pak nutné zmínit délku sprintu pro elitní kategorie – podle IOF 12-15′ a podle ČSOS je to dokonce jen 12′! I přes zkrácení tratě bychom takového času nikdy nedosáhli. Ne vždy je nutné ukázat závodníkům všechny zajímavé kouty města.

V galerii níže jsou vybrané postupy ze sobotního sprintu se zakreslenými různými variantami postupů. Moje varianta je vždy červenou barvou. Je jasné, že moje zhodnocení závodu je zabarvené osobním pohledem. Chyboval jsem na K4, K5 a K7. Když se pokusím zanalyzovat vlastní chyby s odstupem, tak na K4 a K5 jsem zbytečně ztratil 35″ pouze proto, že jsem neodhalil malý průchod v plotě a nejsem určitě jediný. Z mezičasů chybuje na této kontrole 11 z 55 závodníků (červeně zbarvený mezičas v ORISu), kteří dokončili závod. Je to 20% chybovost  na postupu, který nemá žádnou volbu. Podle GPS záznamu volilo stejnou variantu jako já celkem 7 závodníků, zbytek jistě velmi dlouho luštil v mapě nejasnou situaci. Pro tak kritické místo to určitě chtělo použít symbol 525 Crossing point. Na K7 jsem se ztratil v mapě po 2. otočení o 180° a myslel jsem si, že když seběhnu schody, bude přede mnou otevřená branka, ale až po chvíli jsem odhalil, že jsem seběhl po špatné straně mostu a následně se ještě vydal na delší variantu. Tohle je samozřejmě moje vlastní chyba, ale téměř jsem náhodou zvolil ideální postup. K míře chybovosti v oblasti mostu je pak celkem výmluvná kategorie D21E, kde z 28 závodnic, které dokončily závod, chybuje na K2 13 a na K3 11 žen.

“The prime requirement for the courses is fairness. There must be no doubtful controls, no
elements of chance as regards route choice and no map errors which might influence the race.” [IOF, 2018]

Citace z World Ranking Events Manual jasně popisuje, proč byl sprint v Plzni u závodníků tak negativně hodnocen. Příkladné je odlišné vyšrafování prostoru pivovaru. Někomu uzavřelo volbu zleva na poslední kontrolu a přitom tam měla zůstat. Různých nejasných míst bylo na mapě více. Některá výsledky ovlivnila zásadně, některá méně, viz galerie níže.

Sprint je velmi specifická disciplína a jeho pořádání na dostatečné úrovni vyžaduje určitě zkušenosti. Nejlépe pořadatelské i závodní. Obvykle je dobré se snažit o eliminaci kritických míst, kde by mohlo dojít k porušení pravidel, nebo špatnému pochopení situace v mapě. Tentokrát si pořadatel vybral opačný přístup a za účelem zatraktivnění závodu přidal do závodu špeky, které se svým účelem ale minuly. Přitom sprintový potenciál měl zvolený prostor celkem standardní a nemuselo se vše odehrát na jednom mostě, kde ke všemu tomu závodnímu shonu ještě pořadatelé bezdůvodně pokřikovali po závodnících, že jsou disk.

Tento článek má být konstruktivní kritikou, kterou využijí příští pořadatelé sprintů. Na úrovni Českého poháru a WRE přeci chceme reprezentativní závody! Zároveň doufám, že v budoucnu ČSOS při přidělování závodů lépe zohlední pořadatelské zkušenosti subjektů ve výběrovém řízení.

 

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *