Když chybí motivace, není o čem psát. Proto jsem neaktualizoval svůj blogísek téměř 2 měsíce. Před začátkem sezony bylo nadšení na závodění téměř hmatatelné. Po dlouhé zimě plné tréninku, se nebylo čemu divit. Nadšení ze změny mělo jako vedlejší efekt dostatek motivace a nebyl tak problém se v lese zmáčknout až na dno. Jenže samotné závodění se po čase také promění v pouhý stereotyp. Přes týden nějaké tréninky a o víkendu závody.. už kolikátý rok po sobě a jednoho napadne, jestli neexistuje i jiný, hodnotnější způsob trávení času, než pachtění se za kvalitním výsledkem. Od JK Trophy šla moje forma dolů a ještě níž s tím se také začala vytrácet motivace k pořádnému tréninku. Jasně, každého by bavilo běhat a vyhrávat, ale běhat a trápit se fyzicky i mapově, to snad nebaví nikoho. A je vůbec sport na vrcholové úrovni zábava? Každopádně to není živobytí (v prostředí OB), takže co jiného by to mělo být? Jsou časy, kdy to zábava je, především v časech kdy vás netrápí žádné problémy. Ovšem všední realita pouhého přežívání za účelem naplnění svých osobních cílů bez možné realizace smysluplné existence za moc nestojí. Když se jednou dostanete na dno, můžete už jít zase jen nahoru. V mém případě gradoval můj pokles týdenní zdravotní indispozicí po sérii nepovedených závodů – švédská liga, 10mila a znovu švédská liga. Bylo načase zamyslet se, jak dál můžu fungovat jako orientační běžec a přitom vytvářet i něco hodnotného pro ostatní a ne se jen honit za úspěchy. Došel jsem k poznání, že pokud si ze svého oblíbeného sportu uděláte jedinou náplň bytí, může brzo dojít k vyčerpání nadšení a motivace pro jeho další provozování. Pro odfiltrování všech negativních emocí z průměrných výkonů, zranění a nemocí je zapotřebí mít k dispozici i jiné činnosti, které mohou stimulovat prospěšnost vaší existence (pokud tedy nejste totální hovado, které jde na vrchol i přes mrtvoly) Nejlepší možností je zřejmě obyčejná práce. Z ní si udělat hlavní náplň a orienťákem už se můžete “jen bavit”. Proto jsem se v posledních 2 týdnech vrhnul na mapování a hned jako zázrakem nemám o motivaci nouzi. Je to samozřejmě krátkodobé řešení, protože sezona neúprosně diktuje život většiny orienťáků způsobem sobě vlastním. Následuje SP, Jukola, nominačky, kempy ve Skotsku a MS. Pak konečně bude opravdu hodně času na pracovní odpočinek.
Abych se nevěnoval pouze myšlenkám, musím uvést i nějaké výsledky. Např. v nabitém klubovém mistrovství v “beach-strength” jsem skončil podle očekávání absolutně poslední. Holt na pláži mě v létě asi nepotkáte. 🙂
..závodění… a pak jsou ještě jiný věci, který jsou důležitý a to je podstatný!