Další krok vzhůru, směr na vrchol kopce vítězství. Kdo jak má ale tento kopec vysoký nikdo neví a tak někteří trénují jak blázni a pořád nic, zatím co někteří už si užívají vrcholových výhledů do krajiny již brázdí sem a tam zapálení rankoholici. Do této skupiny pořád patřím i já. Několikrát už byl vrchol na dosah, jindy aspoň na dohled a občas jsem ho pouze v zápalu boje minul.
Letos jsem na MS jel mnohem lépe připraven než v loňském roce. Příprava vyšla dobře a bez větších zranění a nemocí. Mohl jsem tak odjet do Skotska s čistou hlavou bez skrytých obav o moji fyzičku nebo nedostatečně pevný kotník.
Sprint kvalifikace: nebylo proč se šetřit, když finále bylo až za 2 dny, jenže výsledek v cíli nebyl zrovna uspokojivý. Až 9. místo v rozběhu mě na úvod trochu zaskočilo. Důvod jsem ale našel hned, prostě jsem se málo snažil a nedal do toho všechno. Občas se mi to stane a pokud se před závodem nedostatečně připravím na pořádnou bolest, běžím pak pomaleji.
[gps tracking] [výsledky]
Sprint finále: očekávali jsme ryzí orienťák, plný zajímavých voleb v historickém centru města Forres. Měl to být totálně odlišný závod od kvalifikace, která byla prakticky přespolákem. “Musíš být maximálně podezíravý” říkal kauč před závodem a dával mi tak poslední rady, před závodem, který měly podle očekávání obohatit umělé ploty, ale co se nestalo, nebyl tam ani jeden a tak se z dobře prochozeného a maximálně teoreticky připraveného terénu stal zase přespolák. Volby jsme měli naučené, nebylo co pořádně řešit, jen pořádně běžet. Zaváhání mohlo přijít jen při totálním zatmění. Moje chyby se dají počítat na jednotky sekund – asi tak 3, kdy jsem udělal pár kroků navíc směr slepá ulička, ale hned jsem se vrátil. Rozhodovala tedy fyzická kapacita a proto bylo čelo závodu velmi našlapané a o medailích rozhodovaly sekundy. Doufejme, že příště si zástupci z řad IOF pohlídají kvalitu tratí více a tak aby odpovídala velikosti závodu.
[gps tracking] [výsledky]
Middle: systém nasazování podle WRE mi vynesl docela slušnou startovní pozici, ale nedokázal jsem z ní vytěžit maximum. Jiní s tím naložili lépe. Vymlouvat se ale na to nemůžu. Slušnou fyzičku, která v průběhu MS stoupala jsem nevyužil. Nechat 2′ je na finále MS prostě moc. První chyba přišla na první kontrolu, což je samozřejmě to nejhorší, protože to člověka rozhodí někdy na celý závod.
Na jedničku jdu zbytečně přes kopec a na devítku zase obíhám hřbet místo toho abych to pral rovně, takhle jsem se zbytečně odchýlil ze směru. Když se k tomu přidá nejistota na dlouhém postupu na 5. kontrolu (20″), podobná situace na 13. kontrolu (10″), špatná volba na 17. kontrolu (15″). Dá to dohromady 2 minuty. Mějte mě za odčítače, ale aspoň vím, co je v mých schopnostech. Rozhodně to nebyl povedený middle. Nebyl 100% odpřemýšlený. Možná jsem věnoval více času studovaní map na sprinty a proto, jsem nebyl schopný hned odhalit rizika terénu a podcenil jsem volbu stopy jak na 1. tak na 9. kontrolu. Kauč po mi po závodě i přes ne moc vydařený závod dal za úkol finišovat v následujích štafetách, což pro mě byl jasný signál, že ví jaký je můj potenciál.
[gps tracking] [výsledky]
Štafety: složení Bet, Šéďa a já bylo určitě konkurenceschopné a mohlo bojovat o medaile. Jenže špička v OB se hodně vyrovnává a navíc, když jde o tak rychlý a krátký závod, jsou schopni bojovat o medaile téměř všichni. Rozhodují malé chyby v řádu sekund a dobře nalosované farsty. Kluci mi to přivezli na 6. místě necelou minutu za Nory, kteří byli nakonec druzí, ale i když jsem šel bez chyb skupině bojující o medaile jsem se nepřiblížil. Možná to chtělo ze začátku víc zariskovat a zkusit je dotáhnout. Po první velké farstě mě doběhl Estonec Sild a kolem 10. kontroly začal nastupovat, ale pohlídal jsem si ho. Při druhém náběhu do “šestifarsty” jsme se samozřejmě rozdělili a byl na uzlové kontrole o kousek dřív, ale následující farsta zase vyšla lépe pro mě a na cestovce na 20. kontrolu mu ujíždím, vidím že se postupně vzdaluji. Tak aspoň 5. místo (Lotyše jsem minul před 9. kontrolou). Při doběhu míjím sběrku, ale zaregistruji ji v periferním vidění a hned se k ní vracím, samozřejmě diváci kolem začali hned hučet a tak jako tak by mi došlo, že jsem neorazil poslední kontrolu. Naštěstí Timo Sild byl dost daleko za mnou a mohl jsem si tohle 5″ zaváhání dovolit.
[gps tracking] [výsledky]
Po loňském poklesu bylo tohle MS dobrým oživením mé závodní motivace. Vidím, že se špičce stále více přibližuji a jsem schopný s ní za dobrých okolností držet krok. Tak že bych konečně začal pořádně trénovat a dohnal je? Asi jo.. Další sezona bude zajímavá. Sportu zdar a běhání zvláště.