Jaro ve svém plném rozpuku halí nížiny do barev a vůní, při kterých orienťák chutná mnohem lépe než ledové ostří zimy zarývající se do prstů u nohou skrz promočené boty z těžkého sněhu a podchlazených bažin. Jenže obě příchuti jsou nutnou přílohou jarního tréninku a tak mohly proběhnout nominačky na SP v okolí Hranic na Moravě za ideálních závodních podmínek a repre midlovka za nepřízně počasí a neúprosných zákonitostí přírody. I když se zdá, že zima je dávno pryč, mohli jsme v polských Jakuszycích v neděli brodit sněhové závěje dosahující až do půlky stehen. Nejen trénink bezchybné navigace ale i stejně důležitého morálu pro náročné a nepříjemné závody má své místo v tréninku.
Události poslední doby zmíním heslovitě:
- potvrzení nominace na SP – splněno!
- průnik do světa food-blogování – splněno! (samozřejmě myšleno z nadsázkou)
- oblastní mistrovství ve sprintu a sprintových štafetách – uspořádáno!
- repre midlovka – odběháno, ale s následky a tak mám dost času na blogování.
Aby to nevypadalo, že jsem rezignoval na původní zaměření svého blogu, tedy na OB mudrování (nebo moudrování) a nezačal se věnovat jen průměrnému food-bloggerství, musím zase vytáhnout z rukávu nějaké eso. Tím dnešním bude trocha navigační teorie.. nakonec to možná bude jen piková sedmička, místo toho srdcového esa, ale mám takový pocit, že slovní spojení jako např. “já jsem to tam nepochopil”,”ta mapa byla divná” nebo velmi oblíbené “běžel jsem rovně/na směr a tam jsem to nějak našel” začínají nevybíravě pronikat do slovníku velké většiny závodníků a to i na té nejvyšší úrovni!
Kdysi jsem se v časopise Orientační běh dočetl, že Thierry sice neví, kde zrovna je, ale moc dobře ví, kde bude za 200m. V tom se skrývá obrovská síla. K podobnému navigačnímu schématu jsem se postupem času dostal sám. Cílem je běhat bez chyb, ale když se dobře poznáte a uvědomíte si, že stejně tu chybu uděláte ač se snažíte sebevíc mít závod pod kontrolou, nezbývá než změnit přístup a místo snahy o radikální změnu spíš svou nevýhodu využít. Mou nevýhodou je občasná ztráta kontroly nad mapou – nohy předbíhají hlavu a tak se musím zpětně hledat podle objektů, které míjím a přitom se dívám na buzolu, abych měl pod kontrolou aspoň směr. Jak obrátit svou zbrklost na výhodu? Tady se dostáváme k názvu článku, jde o paralelní navigaci. Na začátku postupu si vyberu ideální stopu, ale podvědomě vím o svém lajdáctví a tak si v mapě najdu všechny možné paralelní chyby – např. náběh na jiný kámen, podobné údolíčko atd. a u každého si najdu zároveň jeden určující prvek, který mi dá jasný signál o které místo na mapě se jedná. Zní to jednoduše, ale člověk musí vnímat prostor velmi komplexně, aby byl schopný ihned určit místo chyby. Prakticky se jedná to asi takový sled informací: přeběhnu hřbítek za ním jeden potok, v případě, že budou dva, jsem moc vpravo, v případě, že je jeden, ale nabíhám do hustníku, jsem vlevo.. Ocitnu-li se v paralelní chybě, nejsem překvapený, ale mám už dopředu vymyšlený ideální postup z toho místa a můžu pokračovat plnou rychlostí a bez zbytečných prodlev dál. V případě, že běžíte podle prvního plánu bezchybně, máte klid a zároveň i záložní taktiku. Tahle technika samozřejmě není nutná pokaždé, ale do zavřeného skandinávského lesa se hodí výborně, protože udržet správný směr právě v něm, je občas dosti složité.
Inspirujte se, zkoušejte, rozebírejte a komentujte. Je to jen vaše hlava, kterou musíte zvládnout a možná, že najdete i lepší taktiku, důležité je, aby vám vyhovovala.