7. (sprint), 10. (krátká), 4. (sprintové štafety), 4. (štafety), 13. (klasika) – to je bilance, kterou jsem si dovezl z letošního Mistrovství Evropy. Výsledky jsou to pěkné, ale chybí jim punc té nejvyšší kvality. Medaile se zkrátka rozdávají jen těm nejlepším a mezi ně sám sebe počítat nemohu i když to v Ticinu bylo 2x velmi blízko.
Protože žijeme ve 21. století a nové technologie téměř určují naše životy, bylo velmi překvapivé, že pořadatelé EOC nasadili velmi nekvalitní GPSky. Někdy se z nich nedá vůbec zjistit kudy závodník běžel a nebyl to první ani poslední amatérismus během celého šampionátu. Můžeme si alespoň s klidem říci, že v něčem jsme opravdu lepší než Švýcaři, když už na poli závodním jim koukáme na záda.
Sprint kvalifikace
V mužích jde o nejnabitější závod celého ME a nepostoupit z něj mohou i lepší závodníci. Stačí jedno malé zaváhání na 15s a můžete se v cíli klepat o poslední postupové místo. Není zde prostor na chyby, ale pokud si pohlídáte hlavu a nemáte zrovna špatný den, měl by vás hřát postup v kapse. Část tratě vedla téměř podle očekávání, kdy nejzajímavější prostor podhradí jsme proletěli hned na začátku závodu. Po průběhu arénou jsme se dostali do míst, které jsme na týmové schůzi zavrhli, ale stavitel nám zde žádné záludné postupy nepřipravil, takže jsme jen nasbírali převýšení a vrátili se do cíle. Nejtěžším prvkem kvalifikace je zkrátka nervozita. Na konec poznámka o mapě – warm-up mapka v karanténě byla úplně mimo realitu, zřejmě ji někdo kreslil od stolu a v terénu snad nebyl.. pěkná vizitka.
Sprint finále
Papírově největší šance na individuální úspěch. Jenže co je na papíře, nemusí zákonitě fungovat i v terénu. Neladil jsem čistě na sprint, spíše jsem se soustředil na to, abych zvládl celý program ME, takže forma pro mě osobně byla do posledních dní záhadou. V kvalifikaci jsem v sobě bestii neprobudil, ale na finále jsem ji očekával. Přišla bohužel až po diváckém průběhu. Do průběhu se mi alespoň dařilo provozovat metodický orienťák bez chyb – vyjma jedné špatné volby na k16. Menší ztrátu jsem si připsal i na k6 – cca 5″, což je na 
10″ postupu hodně. Důvodem pro tuto ztrátu byl kartografický nešvar sprintových map. Při přetisku barev dochází ke splynutí šedé překonatelné zdi s hnědou vrstevnicí a vzniká tak nejasně identifikovatelný symbol, který se v závodní rychlosti zdá částečně černý a tím pádem i nepřekonatelný. Na k6 jsem tuto zídku po důkladném prozkoumání mapy překonal, ale na k16 jsem si i částečně kvůli zatmavené vrstevnici/zídce vybral volbu zprava a nakoupil tak další zbytečné vteřinky – tahle ztráta připadá na vrub slabší předzávodní přípravě. S konečným 7. místem musím být spokojený, i když na velkou bednu chybělo málo a byla opravdu hratelná. Medaile byla ten den spíš nedosažitelná.
Krátká kvalifikace
“To bude určitě celé po hřbetu a vrcholu kopce nad cílem, tam je to přece nejzajímavější, ty svahy budou určitě děsný humáč. Tam nás pošlou jen na seběh do cíle..” A taky že byly! Z předpokládaného pěkného technického orienťáku se stala svahová záležitost v mnoha momentech s jedinou taktikou – na tušáka. Není se tedy proč divit, že mnoho skandinávců neprošlo kvalifikačním sítem, zatímco kontinentální běžci neměli s náročností tratě problém. Nelíbilo se to ale všem stejně. Pomalý začátek ničemu nevadil, stačilo běžet bez výrazné chyby a v druhé části trochu zrychlit. Nepovedený moment byla realizace postupu na k13, kdy jsem chtěl běžet tam, kde vede čárkovaná čára, ale po chvíli jsem se objevil v šikaně cesty, která měla být už dávno za mnou.
Krátká finále
Dostat na middlu 4′ je dost, víc než bych chtěl. I když jsem se před závodem cítil fyzicky dobře a byl připravený nechat v lese duši, nedokázal jsem se tentokrát dohodnout s hlavou, aby mi k tomu poskytla příležitost. Přílišná zbrklost v úvodu tratě mi zajistila průměrný vstup do závodu, z kterého jsem, až na výjimky, nevykřesal žádné nadprůměrné mezičasy. Medaile byla i tentokrát daleko, ale top6 byl jistě hratelný výsledek. Na mapě ze závodu jsou vidět chyby jak v první, tak i v druhé půlce tratě. Nejvíc mě mrzí postup na k9, kde jsem byl dopředu připravený, že to vezmu spodem po cestě a ke kontrole vystoupám po jasném hřbetě. Jenže jsem na k8 konečně trochu utekl Italovi, kterého jsem doběhl hned v úvodu tratě a abych se mu ztratil z dohledu, tak jsem to narval rovně, což se nakonec ukázalo jako chyba. Podobně jsem si počínal i na posledním těžkém postupu na k18, kde jsem až téměř zbaběle obíhal zleva, protože rovně bych to určitě pokazil – moje sebevědomí bylo už značně unavené.
Sprintové štafety
Aneb další překvapení stavitele. Že se dostaneme do historické vesničky severně od arény jsme nečekali, přišlo nám, že spojit právě tyto dvě místa by vyžadovalo dost nezajímavý orienťák s jednotvárným profilem – nahoru a dolů. Opravdu stavitelský majstrštyk, kde jsou navíc i kontroly v řadě za sebou (bylo to tak i na finále middlu – díky tomu byla z 1. místa disk Julia Gross)! Více to připomínalo dostihy, když na celé trati byly jen 2 farsty. Jednoduchá fyzická trať by mi měla sedět, jenže tento den nám nepřál. Když se budu soustředit jen na orienťák, musím se pokárat za 2 zásadní zkraty. První – zaběhnutí do privátu před k10, kde jsem čekal schody, uviděl je a otevřená branka dokořán mě jen utvrdila v tom, že jdu dobře. Velmi nemile překvapen zastavuji na zahradě rodinného domu a po chvíli točení volantem běžím zpět – ztráta cca 20″. Druhé pak absolutní nezvládnutí postupu na k14, kdy jsem zazmatkoval při čtení mapy a naběhl záměrně na k12, odkud jsem chtěl vzít průchod v plotu za kontrolou, ale nezvládl jsem to a přidal si cikcak do jiného průchodu. Navíc jsem realizoval ještě nevýhodnou volbu. Jít svůj úsek o 30″ až 50″ rychleji, určitě bychom si odvezli více než diplom za 4. místo. Vím, že i ostatní členové štafety by si jistě našli nějaké vteřinky na odečtení, ale ve své pozici musím brát neúspěch na sebe, protože bych měl působit jako rozdílový hráč a tentokrát jsem zklamal.
Štafety
Kdybych se řídil sestupným trendem mých umístění na ME ve štafetách od roku 2014 (2014 – 2., 2016 – 3.), tak bych dopředu věděl, že to bude 4. místo. Nechtěl jsem se ale této posloupnosti poddat a pevně jsem věřil, že o medaili bojovat budeme. Teoretickou přípravu jsme tentokrát nebrali na lehkou váhu, o čemž svědčí rozbor elektronické tužky expertů RD (pozor, nevhodné pro děti a mladistvé!). Sestava A týmu Pája Kubát, Miloš Nykodým a já jistě v soupeřích budila obavy a taky to kluci na 1. a 2. úseku ukázali. Dostal jsem na finiš pozici, z které se dala alespoň bronzová medaile uvařit. Soupeře jsem neměl lehké – Tranchand (FRA), V.Novikov (RUS), Street (GBR). Dobře jsem věděl, že si nesmím dovolit žádné velké zaváhání a ideálně si nesmím do finiše přivézt ani jednoho z mých soupeřů, protože jsou všichni proklatě rychlí. Do 14. kontroly šlo všechno podle plánu, ale pak jsem na k15 netrefil náběh na kontrolu a Francouz s Britem byli pryč. Rus zůstal se mnou v chybě. Ve zbytku tratě se mi podařilo předběhnout Brita, ale Francouz si svůj náskok uhlídal, a tak jsme uvařili místo medaile další brambory.
Klasická trať
Moje první klasika na velkém šampionátu. Zároveň 7. závod v 8 dnech a důkladná prověrka mé kondice. Se vztyčenou hlavou mohu říci, že jsem to fyzicky zvládl bez problémů. Na druhou stranu jsem nezvládl ideálně dávkovat tempo, tak abych se vydal ze všech sil. Po doběhu jsem se necítil výrazně unavený, jako např. po finále sprintu. To jsou zkušenosti, které musím ještě nasbírat, a pak mohu pomýšlet na lepší výsledky. 13. místo beru jako skvělý úspěch.
[GPS z longu] tentokrát tracking docela dobře fungoval, až na výjimky ke konci tratě… navíc pořadatelé neposkytli mapu v dostatečné kvalitě a taky se mi s tím už nechce kreslit. 🙂
Co bylo cílem na letošním ME? Získat alespoň jednu medaili a zvládnout celý program s čistým štítem. Medaile byla blízko a být nejhůř 13. je docela uspokojivé, takže z celkového pohledu převládá spokojenost. Dává mi to jistotu, že trénink se ubírá správným směrem a že mety, o kterých jsem dříve jen snil, se teď stávají realitou.
O víkendu nás čekají boje o domácí sprintové tituly v Táboře. Kdo nepojede fandit, tak se dívejte live na ČT sport 🙂