Vrcholem domácí sezóny bylo mistrovství ČR na klasické trati. Bylo i mým osobním cílem po nevydařeném létě a proto jsem se snažil vyladit formu právě na tento víkend. Terén téměř domácí, ne příliš technický, zato výsostně fyzický, mi měl hrát do karet. Svou partii mariáše jsem v sobotu rozehrál bez probémů a nemusel jsem z rukávu tahat žádné trumfy.
Kvalifikace nebyla nijak záludná. Jedinou zásadní volbu na 4. kontrolu jsem zvolil dobře a neměl jsem problémy s dohledávkami, takže stačilo jen dobře namíchat balíček rychlosti.
Parametry na finále nevypadaly moc drsně. Předpokládaný čas vítěze 95′ jsem zavrhl už předem a tušil jsem, že nejlepší to stlačí pod 90′. Les v kvalifikaci byl velmi rychlý a kopce při správné taktice běhatelné a to stejné jsem očekával i při finále. Před závodem jsem si stanovil taktiku šetřit vrstevnice, nevybíhat zbytečně kolmo do kopce a využívat co nejvíce cest, protože tempová vytrvalost mi určitě nechybí. Technicky jsem chtěl dodržet taktiku o nabíhaní na kontroly po jasných liniích nebo z výrazných bodů a to i za cenu delšího postupu nebo pár vrstevnic navíc. První kontrola byla bezproblémová, zato ta druhá mě nachytala v nepozornosti. Urychlil jsem se ve čtení mapy a najednou jsem si myslel, že jsem u paseky za kontrolou, tak sbíhám dolů a hned jak doběhnu na cestu, vím kde jsem a nacházím 2. kontrolu bez problémů. Na 4. kontrolu nabíhám bez důkladnějšího plánu, chtěl jsem ji trefit podle vzdálenosti od oplocenky a žlutého fleku pod kontrolou, ale míjím ji o kousek a asi minutu mi trvá než ji najdu. Teď cítím, že to není dobrý začátek závodu, kde jsem chtěl uspět. Podaří se mi zklidnit a zbytek technické části probíhám bez zaváhání. Volba na 9. kontrolu je pro mě jasná zprava, celé po cestě a žádný kopec navíc. Poprvé se míjím s Chrobákem. Na 10. kontrolu se snažím víc vykroužit hřbet, abych šetřil vrstevnice a mohl svižně běžet mírně stoupajícím traverzem. Na 11. kontrole Adama ztrácím před sebou a vydávám se rovně skrz hustníky a ztrácím kontakt s mapou. Běžím jen na buzolu a dobíhám k vidlici cest, kde se vracím bezpečně do mapy. Dobíhám znovu Adama a trochu na něj spoléhám při dohledávce 14. kontroly, oba chybujeme. Další postupy bez problémů, dívám se na královský postup na 18. kontrolu. Zvolil jsem obíhačku po cestách zprava podél zakázaného prostoru, protože jsem nechtěl stoupat kolmo na vrstevnice na konci postupu při variantě středem. Nabíjím gel a šlapu do toho co to jde, ale nakonec to byla asi volba špatná. Moje varianta: 23:46, 5,9km, 300m převýšení, 4’/km, varianta středem kudy běžel Šéďa: 21:02, 4,0km, 270m převýšení, 5,25’/km. Jediné pozitivum bylo, že jsem nebyl zatuhlý z prudkého stoupání a mohl tak na posledních 4 postupech běžet dobré tempo.
Nakonec, i po několika chybách, špatné volbě, ale dobrému běžeckému výkonu, jsem si doběhl pro první medaili z klasické tratě v mužích. Nestačil jsem pouze na českou jedničku na této distanci, Jana Šedivého. Čas vítěze se blížil 82′, takže nás pořadatelé podcenili. Poctivá klasika by to byla, kdyby stavitelé přidali ještě 10′. To však nemění nic na mé spokojenosti. Už nejsem jen sprinter a midlař!
Za fotky diky Kademu.