Nebudu to nijak protahovat a na začátek hned napíšu to, co má být na konci. Dobyli jsme zase a pouze jen velkou bednu. Obhájili jsme 6. místo, ale naši roli černého koně závodu jsme si představovali o něco lépe. Přece jenom Víčka momentálně nic nebolí, já mám naběháno a Vaša je starý zkušeňák. Vzhledem k tomu, že letos pořadatelé nabídli jeden kratší úsek, tak jsme chtěli našim největším konkurentům zamotat hlavu a nasadili jsme Vašíka na 2. úsek. Rozbíhání si vzal do svých nohou Víčko, šel přesně podle taktických pokynů a donesl na druhém místě na předávku rukavici, kterou měl Vašík hodit všem ostatním. 2. úsek byl však moc krátký, že se nedokázal ani rozběhout a už musel předávat. Vyslal mě stíhat nabušené finišmany ostatních štafet s větší ztrátou než jsem si představoval, ale nepropadal jsem panice, forma je dobrá a každý může udělat chybu, třeba je stáhnu. Žádný zázrak se nakonec nekonal, něco málo jsem stáhl, ale nestačilo to na medaili. Můj výkon ale nebyl bezchybný, značná zbrklost v dohledávkách mě stála několikrát řádově 10”. Na celkovém výsledku by to asi nic nezměnilo, ale podat bezchybný a kontrolovaný výkon je velkou motivací při každém závodě. Na závěr je potřeba dodat to co mělo být na začátku a to je hlavní cíl naší štafety. Základem bylo porazit sebevědomé štafety LCE a AOP a to se samozřejmě podařilo!
[moje postupy nejsou moc čitelné, ale jsou tam, tak hledejte]
Nedělní družstva byly z naší strany mnohem uvolnější, cílem bylo neskončit v hanbastartu a po kvalitních výkonech všech zúčastněných, se tomu tak stalo. Souboje o medaile jsme nechali pro tentokrát jiným a spokojili jsme se s dobrým pocitem ze závodu v pěkném technickém lese. Za znímku snad stojí jen Víčkova show při startu 1. úseků, kdy si vystřihoval popisy z mapy a dával si je do popisníku, a putovní pytlosony (pro ty co je nezažili, tak jsou to dlouhé dedáčové kalhoty značně širokého střihu, které jsou ovšem maximálně pohodlné a vůbec nechápu, proč už se v nich neběhá..), které jsme si předávali mezi chlapskými úseky.
