Mistrovství Evropy otestovalo naši fyzickou výkonnost až na samou hranici našich možností. Ne každý má ale tyto hranice tak daleko jako ti nejlepší ze světové špičky.
Díky svým tréninkům na sprint jsem se ocitl v roli favorita. Z fyzického hlediska výkonu mě to nepřekvapilo, protože profil ME byl velmi podobný sprintovému kolečku v Komíně. Předzávodní přípravu jsem tentokrát nepodcenil a terén si velmi pečlivě nastudoval. Nastal čas, kdy jsem konečně mohl zúročit léta sbírané zkušenosti. Vše potřebné k bezchybnému výkonu jsem věděl. Už stačilo jen vzít mapu a běžet. Objevil se však nový problém, který jsem předtím nikdy neřešil. Role favorita mi svázala žaludek do nepříjemného tvaru a nedovolila mi běžet naprosto uvolněně, tak jak jsem zvyklý z tréninků. Nedokážu určit nakolik mě taková situace zpomalila, možná vůbec, ale určitě měla významný vliv na mentální výkon. Chyby které se mi podařilo vytvořit byly zbytečné, pramenily z nedostatečného načtené mapy dopředu. Jedna, která mě stála nejvíce sekund a o které jsem si myslel, že za to může i trochu nepřesná mapa, pramenila především z nedostatečné agresivity. Když jsem viděl jak vysoká síť je kolem hřiště, dostal jsem strach, že to neproběhnu i když to podle mapy i ve skutečnosti velmi lehce šlo a tak jsem zvolil obíhačku zleva a ještě si nevšiml jednoho průběhu mezi ploty.
[postup na 18. kontrolu a pohled přes hřiště a ploty kolem, které mě při pohledu z dálky dokonale zmátly]
Finálový závod middlu mi připomínal svým průběhem mistrovství čr v krosu, kde jsem sice dobře začal, ale na konci tuhnul a ztrácel. Tady se odkazuji na název tohoto článku – chtěl bych být jako Bet (i když klidně by tu mohlo být napsané Danny, nebo Thierry, ale kdo má takové finiše jako Bet?). Zásadní poznatek z middlu je ten, že nemám dostatečnou fyzickou kapacitu na to bojovat o medaile. Dokážu běžet na úrovni hvězd tak půlku tratě, pak už ztrácím a do finiše nemám už žádnou sílu zrychlit – chce to tedy zvýšit objem a zachovat kvalitu tréninků. A jak bych dopadl na longu si ani neodvažuji představit..
Stříbrem ve štafetách jsem naše působení na ME zakončili. Neodjeli jsme s prázdnou, dostáli kaučových očekávání a zvedli si sebevědomí. Za celkový výsledek jsem rád, ale s mým osobním výkonem na 2. úseku úplně spokojený nejsem. Měl jsem štěstí na krátké farsty a i když jsem udělal nějaké chyby, a že nebyly malé, tak jsem pořád běžel na čele. Asi jsem si vybral štěstí, které mi chybělo na sprintu.
[flower ceremony po štafetách]
[výsledky na live center EOC]
Z dvou výsledků v top10 a ze štafet je vidět, že tréninkový proces vedl správným směrem a stále je potenciál se zlepšovat minimálně v mapové technice a fyzicky by určitě taky šlo, pokud se mi podaří zvednout objem. To je ale otázka až další sezony, do MS už není moc času něco natrénovat, takže musím vsadit na řádné vyladění a mentální pohodu!