Los Caňos se Meca

IFK Mora letos vyslala svou elitní skupinu nabrat potřebný tréninkový objem na jih Evropy. S ní jsem se vydal do Španělska i já. Rozepisovat se o jednotlivých trénincích by bylo velmi zdlouhavé, ne-li zbytečné, důležitější jsou poznatky o vývoji či úpadku mapové techniky v průběhu celého kempu a její srovnání s mapovými výkony v minulých měsících. Nicméně uvést tréninkové součty není od věci.

• 12 dní, 22 fází, 25,5hod, 203km (což není nic ve srovnání s ukrajinskou mašinou Artemem, který za první týden stihl 19h a téměř 200km při třífázovém tréninku)

I tak jsou ovšem mé součty zase o něco vyšší než v předchozích letech a tak se základ na kterém můžu stavět pořád zvyšuje a tvoří tak nezbytný odrazový můstek k dalšímu tréninkovému růstu.

Během loňského podzimu jsem si začal uvědomovat jak fungují podstatné jednotlivosti výkonu, jednou z nich je předzávodní koncentrace. Jít do závodu s tím, že vím, co přesně budu dělat – čistá koncentrace na orienťák, odprostit se od všech negativních vnějších vlivů (diváci, ostatní závodníci a nebo jen nejasná místa na mapě). Na to všechno je potřeba se před závodem naladit a přes to všechno je potřeba se přenést. Myslet si ale, že taková věc se dá zautomatizovat a že vám po jednom podařeném závodě bude stačit na dalším zopakovat tu stejnou rozcvičku nebo jiné rituály, je spíše sázka na náhodu. Ideální je si takové naladění mysli nacvičit při tréninku. A přesně pro to jsem se snažil využít dvoutýdenní pobyt ve Španělsku. Začátky byly samozřejmě nepovedené, sázel jsem na to, že mi v hlavě z vydařeného podzimu něco zůstalo, ale mýlil jsem se. Proto první sprint v rychlém tempu dopadl snad až nepublikovatelně:

Vyrazil jsem bez pořádné přípravy. Nebyl čas na to ji provést v potřebné délce – absolutně se zklidnit, mi dle mých zkušenotsí, ještě nějaký čas trvá. Na dalších rychlých trénincích jsem věnoval zklidnění větší prostor a výkony okamžitě dostaly jiný rozměr. Zde jsem se utvrdil v tom, že není možné dosáhnout velkých výkonu bez absolutní koncentrace. Na dalším videu už vše fungovalo tak jak mělo a díky čisté hlavě před tréninkem jsem byl schopný věnovat dostatek času čtení mapy a plánování postupů a to pak výkon vypadá úplně jinak. O tom jak nastavuji svou mysl na závod se rozepíšu snad jindy, není to dlouhé povídání..

Ke konci tréninkového kempu už bylo ale díky značné únavě těžké se dostávat do takových stavů. Na posledním tréniku, který byl naplánovaný v závodním tempu, jsem naprosto pohořel i když jsem se snažil věnovat předzávodnímu naladění. Nedělám z toho žádné závěry, bylo to na konci náročného soustředění. Zřejmě i mozek se může unavit a potřebuje nějaký čas na regeneraci. Ale nezasvěceného diváka můžou naše chyby určitě pobavit! Celkově bylo určitě takové soustředění přínosem a bohatým zdrojem chyb k analýze a zamyšlení se nad tím, proč vůbec někdy tak hloupé chyby dělám.