Aneb teorie neúspěchu, který je nepřímo úměrný sebevědomí. Na ničem jiném nezáleží. Samozřejmě všechno souvisí se vším a mám u sebe vypozorováno, že sebevědomí stoupá nahoru, když cítím, že mám dostatečně naběháno a pohyb v náročném terénu mi nečiní žádný problém – člověk se pak může v klidu věnovat čtení mapy. Výchozí situace před MS nebyla nijak zářivá a dostat se do světové formy se mi holt za měsíc poctivého tréninku nepodařilo. Na sprintech to nebylo moc poznat, tam šlo o hlavu, ale middle mě prověřil až na samou hranici mých sil a neobstál jsem. Terén mě porazil a já nebyl schopný předvádět bezchybný orienťák. Tady se otvírá další důležitá kapitola výkonu a tou je vlastní očekávání. I kdybych nenechal na 5. kontrolu 2,5′ a běžel bych jako Dým a Bet, rozhodně bych to nehodnotil jako dobrý závod. Vysoké cíle s sebou nesou vysoké očekávání, ale také je nutné být připraven na možný velký pád! Na příštím důležitém závodě budu muset přehodnotit reálně své cíle a nechtít vyhrát, když na to nemám. Na startu jsem věděl, že jsem vrcholnou formu nepotkal, ale pořád jsem podvědomě doufal, že ji najdu v začátku závodu. Nebyla tam a já po několika chybkách a jednom blackoutu stal obětí svého vlastního očekávání. Celkově mi MS na sebevědomí nepřidalo a já se zabývám otázkou jak ho zpátky získat. AMS je už jen za 27 dní..
[mapa s postupy] [mezičasy] [GPS]
Rozbor chyb:
2.k – zbytečné vykroužení hřbetu před kontrolou a také zklesání
3.k – nepřečetl jsem prostřední pěšinu svahem, tak jsem na křižovatce trochu zmatkoval
5.k – náběh do kolečka jsem hlídal podle hřbetu, který jsem přeběhl za k9 a velmi výrazného srázu vlevo ve svahu, seběhl do nižší patra o sráz níž a byl v zeleném, čekal jsem výrazný žlutý flek, ale viděl jsem jich několik. Na buzolu jsem se asi moc nepodíval a začal česat žluté fleky, najednou pode mnou srázy, vím, že závod je ztracen, ale vracím se do bílého lesa, kde mě dojíždí Simas Krepsta o 1,5′. Nechci se za ním vézt a rád svému kolegovi z Mory pomůžu k dobrému výsledku, tak to rozbíhám a jdu první do zeleného… kontrolu nevidím, končím na dalším žlutém fleku a probíhající Simas mi jen říká, že kontrola je za mnou, že jsem kolem proběh, ale neviděl jsem ji.. tak se zase vracím a je tam, kde jsem už byl 2x – nezbývá mi, než začít závod znova, zvrtnutý kotník před k6 mě sice na chvíli zpomalí, ale přesto Simase dobíhám a začínám spolupráci až do konce závodu.
10.k – špatná volba, ani jsem moc nepřemýšlel, jen jsem běžel tak nějak rovně, konec podle zákopu jsme chtěl běžet už od začátku
12.k, 16.k – uhnutí ze směru, neměl jsem moc sil to hlídat, naštěstí jsem běžel ve skupině se Simasem a Bartoszem Pawlakem