Aneb součty a hodnocení uplynulé sezony. Bude následovat převážně nudná statistika, kdož tedy očekává poetický popis míchání barev podzimu s tréninkem, nechť raději otočí list.
Při loňském stěhování do Švédska jsem měl jasný plán a to potrénovat tak, abych s tím mohl být na konci sezony spokojený. Sezona skončila a já jasně vidím, že ne vše šlo podle plánu. Na obrázku níže je vidět celkem kvalitní snaha o pořádný trénink v prvních 6 cyklech. Ale co následuje pak, to je velká bída. Je to jasný přechod mezi základním tréninkovým a závodním obdobím. A jako v minulých letech se mi nepodařilo se s tím poprat. Co bylo příčinou? Hodně cestování, méně času na trénink i regeneraci, hodně závodů, mapování… Když si pak po MS čtu, jak a kolik kdo z medailistů trénuje, říkám si, že musí mít opravdu dobré podmínky – časové, finanční i materiální. Holt jsou to profíci, k těm máme u nás ještě daleko. Ale co není, může být, záleží, jak si to každý z nás zařídí.
Celkový počet hodin 360 je můj osobák, ale je mi jasné, že mnozí trénují mnohem víc než já. Nebudu tady jen plakat a omlouvat své neúspěchy, radši se pořádně pochválím! Výsledkově jsem sice zase nedosáhl na individuální medaili na MS, což je můj dlouhodobý cíl, ale můžu nazvat sezonu výsledkově průměrnou. Největším highlightem uplynulé sezony je z mé strany kvalitní série vítězných finišů – počínaje Måsenstafetten proti Scottovi Fraserovi, dále pak 10Mila proti Olle Boströmovi, Jukola proti Leonidu Novikovovi a konče MČR štafet, kde mě vcelku slušně potrápil Noga.
Rád bych veřejně poděkoval IFK Mora a Dala Sport Academy za poskytnutí finanční, materiální i psychické podpory a tréninkových příležitostí v minulé sezoně. Švédsky jsem se za ten rok moc nenaučil, tak proto je to jen česky a Švédi si to těžko přečtou, ale aspoň udělám dobrou reklamu.
Na nadcházející sezónu oprašuji spolupráci s Andrlesport a hodlám i pod vedením svého kouče Grahama Gristwooda útočit na medaile.