Jo bez nervů, to se závodí a jde to i když nemá člověk naběháno. Co mi chybělo v září a říjnu, mě vcelku překvapilo v prvním tréninkovém cyklu, který jsem se zpestřil nějakým tím přespolákem.
V rámci tréninku jsem zařadil nejdříve nádherný závod s nejpunkovějším ředitelem sportovní akce, jakého jsem kdy zažil, který se jmenuje Ádrkros. Jenže se přihlásil i Ňuf a brousil si zuby na obhajobu svého prvenství z předchozích let. Nemalá akce s 500 závodníky, ale za to bez jediného organizátora na parkování a bez jediné toalety. Jo, jít se rozklusat do lesa je prostě nutnost. “Kolik zbývá do startu? Co? Kdo má hodinky?” Ptá se hlavní pořadatel. “Už vás můžu vypustit?” “Ještě minuta a půl” odpovídáme stojíce připraveni ke startu. “Tak už? Ještě ne… nebo už nás radši pusťte, vždyť je to jedno.” Profil se začíná vlnit a je třeba skalního vůdce a jak říká ředitel: “abys tady mohl vyhrát, tak musíš být trochu orienťák, tak si nestěžuj, že ses ztratil”, hodnotí výkon 3. v pořadí, který byl značně nespokojený se značením trati. Lepší by mu stejně nepomohlo. Můj skalní průvodce mě nezklamal, ale taky jsem si na něj musel 2x počkat. Na finiši jsem nechal Ňufa za sebou a doběhl si v traťovém rekordu pro první místo a kapříky! – že já vůbec dělám ten orienťák, takhle objíždět pouťáky o víkendech, to by byl job. “A kde je vůbec vyhlášení? Někde u zámku prý.” Napůl vyhlášení napůl horolezecká pařba v rozjezdu. Ani mě nepřekvapilo, že jsem musel tancovat sólo s Ňufem na živou hudbu – žádný punk zahrát nechtěli, takže jsme museli improvizovat.
Dalším přespolákem na seznam byla Vlachovka. Ve srovnání s Ádrkrosem mnohem významnější akce, kde se scházejí mladí nadějní závodníci s bežeckými legendami minulosti. Dlouhá léta, se nedařilo pokořit časy z 80. let a staří mazáci už se nám smáli, kam se ně hrabeme. Jenže co začalo před asi 4 roky, kdy jsme s Betem atakovali hranici 50′ bylo letos dokončeno! Forma, která na konci sezony nepřicházela, byla najednou tu a traťový rekord padl o celých 8 vteřin. Ale jak říká Ivan Uvizl: “pořád jste pomalí, musíte zrychlit” a taky že jo! Rekordem na Vlachovce si triko honit nemůžu, i když z něho mám velkou radost. Takže by to konečně chtělo posunout osobáky na dráze aspoň k 8:20 a 14:15. Zima bude dlouhá a co jiného můžete dělat než trénovat? Už se na to těším.
První tréninkový cyklus vyšel dobře, pokud dodržím své plány, mohl bych teda konečně natrénovat jak se sluší a patří. Teď mám zrovna malou pracovní pauzu ve Skotsku.. jestli se podařila, to mi (a Víčkovi) řeknou až junioři, kteří poběží JEC příští rok. Radovan by to jistě nazval inspirativním terénem.
