Kolotoč biatlonu, který nám téměř týden co týden zpříjemňoval zimní přípravu, skončil a tak je řada na nás, abychom naplnili své zásobníky ostrými náboji.
Prakticky celou zimu jsem zanedbával své reprezentační povinnosti a ukázal jsem se jen na jeden trénink v rámci lednové víkendovky. Termínově mi to nevycházelo a tak dostal občas přednost zahraniční kemp, pořádání (vlastně nepořádání lyžařského závodu) a nebo rýmička. Nejen, že jsem zameškal možnost se srovnat s kolegy s RD, abych věděl jak na tom průběžně jsem, ale také jsem přišel o spoustu mapových tréninků v závodním nasazení, takže před prvním závodem sezony – nočák na Jarním poháru, jsem byl trochu nervozní. Nebyl jsem si jistý, jestli dokážu udržet správné tempo, směr a kontrolu nad mapou a to vše v noci a v rámci mé nejslabší disciplíny. Od toho se také odvíjela taktika – neskutečně defenzivní navigace po cestách.
Rozebrat moje postupy si můžete sami podle mapy, podstatné je, že jsem se nevyvaroval zbytečných chyb, které jsem ale dokázal paralelně řešit a korigovat za plné rychlosti. Možná štěstí.. asi jo, protože jsem před 4. kontrolou radil nějakému ztracenému mlaďákovi a to pokaždé přináší štěstí! Součet chyb se zastavil na 2:10, což je na nočák vcelku uspokojivé. Za zmínku už snad stojí jen vyhraný finiš, že jsem nemusel na záchod při závodě a taky, že mě bolela noha, ale stejně jsem to doběhl!
Sobotní závod štafet byl okořeněný předzávodní ochutnávkou nejznámějšího českého foodblogera VickoTheChef a mohu potvrdit, že na pudink z tapioky se běhá velmi dobře. Vaša si ho ale nedal a tak na prvním úseku koupil lehčí ztrátu. Mě a Víčkovi nezbylo než zabrat, abychom si vyběhli nějaké pořádné body. Pro Vičíse to nebyl první start sezony a tak už měl mířidla seřízena a všechny terčíky padly. U mě byla jedna rána kalibrová a běh taky nebyl nejhorší. Dotáhli jsme se na 8. místo. K průběhu závodu mohu dodat jen, že po smyčce v druhé části tratě mi začaly docházet síly a ačkoliv jsem Mráze viděl před sebou dlouho, nedokázal jsem se mu přiblížit a poslední kopec na předsběrku jsem téměř nevylezl, což ale bylo nezbytně nutné pro odražení útoku PíKeje, kterého jsem odepsal už na 16. kontrole a on se za mnou nečekaně zjevil. Že by konečně někdo z mlaďáků v repre udělal pořádný krok kupředu? Doufám!
Další ostré náboje budou potřeba první dubnový víkend, kdy probíhají nominační závody na SP v Polsku. Do té doby se můžu věnovat tak akorát tréninku, konečně pořádání lyžařského závodu a vaření… Taky se cítíte jako Pavlovova doga, když projíždíte na dálnici kolem mekáče/stíháte dvojkový rozjezd a procházíte kolem non-stop kebabu? Nic si z toho nedělejte, ovládněte svůj instinkt a udělejte si radši doma vlastní burger – zdravý a lepší!
