1. kolo světového poháru – Polsko:
Krátká trať – do Wroclavi není daleko a tak se zdá, že midlový terén nám bude blízký a na modelu mám opravdu pocity, jako bych běhal na Městských skalách, ovšem na samotný závod je trochu odlišný, náročnější. Hlava je na startu klidná, ale tělo se necítí na životní výkon. Menší chyby dělali všichni, rozhodovaly ty větší a já se dvěma nevyhnul. Na 14. kontrole to byla paralelní chyba, když jsem si prvně myslel, že jsem na jiné straně od kontroly a na 18. kontroly jsem po kolizi s pařezem odběhl špatným směrem a nedokázal se dostat pod kontrolu, což mě stálo 1:30. Zbytečných 2:10 na chybách. Výsledné 18. místo není zklamáním, ale šlo to do top 6.
Sprint – jak už napsal reprezentační kolega děda Mráz, prostor kvalifikace jsme si neprošli a byla to zásadní chyba! V oblasti kontrol 9.-14. to bylo z mapy složité na vyčtení a znalost detailů dopředu se tam mohla velmi hodit, navíc v tak našlapaném závodě. Ovšem mě i přes nějaké ztráty v nejtechničtější pasáži nemusel postup do A finále utéct. Jenže další neznalost – prostoru a hlavně mapového klíče na 20. kontrolu mě odsunula mimo postup. Proč jsem chtěl překonávat nepřekonatelnou bažinu? Semi-open v pozadí modrých šrafů je výrazně zesvětlil a mě za běhu přišlo, že je to normální bažina a tenká čára kolem ní, mi přišla moc tenká na to, aby byla nepřekonatelná. Ovšem, když jsem jednou nohou vkročil do bažiny, bylo mi jasné, že je nepřekonatelná – nebyla to bažina, spíš rybníček, takže jsem to otočil a ještě to oběhl ze špatné strany a chyba na 36″ byla na světě. Velké poučení pro příště! Na finále B jsem chvíli neměl ani pomyšlení, ale nakonec jsem si řekl, že zazávodit si pod takovým tlakem by nemuselo být na škodu. Nakonec taky nebylo. Terén na finále jsme měli prochozený a neměl jsem žádný problém s volbami. Trať B finále byla až na 3 kontroly totožná s finále A. Po srovnání mezičasů s vítězem M. Kyburzem jsem na něj ztratil 10″. Konečně tedy povedený výkon a koňská dávka sebevědomí do žil.
mapa s postupy kvalifikace / mezičasy kvalifikace / mapa s postupy finále / mezičasy finále
Sprintové štafety – ve složení Áďa, Bet, Já a Denča jsme určitě pomýšleli výš. A když už jsme neběželi o přední místa, tak jsme si aspoň závod chtěli užit. Nutno dodat, že to byl parádní sprint v pěkném terénu, rychlém ale i dostatečně technickém. A že je forma před sprintovým MČR v Uherském Brodě na slušné úrovni potvrdil i dnešní závod, kde jsem na svém úseku vyhrál a o 1″ pokořil i nejlepší čas z 2. úseku.
Za rok budou ve Wroclavi World Games a teď už víme, co máme čekat.. ale dříve klepe na dveře domácí ME a s repre ladíme formu v Rýmařově, aktuální únava je velká, ale dojmy z tréninků velmi pozitivní.
Na závěr ještě menší sprintová osvěta. Když běhám sprinty jsem ohleduplný a to jak k chodcům tak i k závodníkům. To, že se nevráží do lidí, je snad každému jasné, ale dávat znamení i ostatním běžcům, to už tak častá úvaha nebývá. Ve finále sprintu na SP se mi osvědčilo při nabíhání za rok budovy natáhnout před sebe ruku, co nejvíce to jde. Dáte tak jinému běžci, který to štípe v protisměru dost času na reakci.. a když potká sob soba, mají radost oba, jestli mi rozumíte.
Co kdyby za rohem běžela nějaká vyvinutá závodnice, chápu. 🙂
Kanec tomu nerozumí, beztak by vystrčil před sebe něco jiného 🙂